Jednou mi začali do života přicházet stíny, bytosti neviditelného světa, které se skrze strach a jiné emoce a přání živí naší pránou (životní silou). Bylo to pro mě dost náročné období. Určitě se někdy stalo i vám, že jste se ráno probudili a cítili jste se jako vymačkaný citron. Ale díky Znalostem, uvedeným v knihách od Anastasie Novych a v pořadech s účastí Igora Michajloviče Danilova, jsem pochopila, co se děje.
Už nevím, jak dlouho to trvalo, ale útoky přicházely, jak v podobě erotických snů, tak v hororové podobě, která vyvolávala zvířecí strach. Nejdřív to byla erotika, završená orgasmem. Ze začátku se mi to i líbilo, protože to probíhalo na energetické úrovni a bylo to o dost lepší než tělesný orgasmus. Ale s postupem času mi začalo docházet, že mi to bere Život a nestojí za to chvilkové potěšení. Začalo mi být zle a cítila jsem úpadek sil i oslabený dialog s Duchovním světem, jakoby mi něco škrtilo stříbrnou nit.
Když už se stínům nedařilo v erotické rovině, začaly útoky na vyvolání strachu. To bylo o dost horší než ty předchozí útoky. Tohohle jsem se jen tak snadno nemohla zbavit. Protože mi přišlo, že mě mají pevně v hrsti a útoky začaly probíhat nejen v noci, ale i přes den. Bylo to strašné, prožívat strach jen tak pro nic za nic za bílého dne, kdy se ti vlastně navenek nic neděje. Ale uvnitř to byl přímo nevysvětlitelný panický strach. Při každém útoku jsem se snažila jít do praktiky Lotosový květ, ale strach byl natolik silný, že mě to k nitru skoro vůbec nepouštělo.
V noci jsem se budila častěji než každou hodinu, někdy jsem byla vzhůru i půlku noci a snažila se číst knihy nebo se dívat na pořady s Igorem Michajlovičem Danilovem, které mě vždy dostaly zpět na správnou cestu. Občas mi to pomohlo a já v klidu usnula. Ale nebylo to vždy. Naštěstí se blížil Svatý týden a já věděla, že někdo natočí video v Lávře u Agapita. Moc jsem toužila Žít, skutečně Žít a ne přežívat. A když někdo konečně poslal tohle krátké video, hned jsem si ho pustila 12x za sebou a prosila o spasení duše. Už napotřetí jsem začala konečně trochu cítit Lásku. A po dvanácté už to byla úplná záplava Lásky, kterou jsem znala z dřívějška. A po dvanácté už to byla úplná záplava Lásky, kterou jsem znala z dřívějška. Přitom jsem na sobě cítila ten laskavý pohled Agapita, který je namalovaný na obraze Anastasie Novych.
Uplynulo několik dní, během kterých byly pokusy o útok, ale já si stále udržovala vnitřní dialog s Bohem a nechtěla jsem se ho pustit. Ale jednou přišel takový dost zvláštní útok jakoby vlnami a já začala trochu panikařit. Rychle jsem se vzpamatovala a poprosila Boha o pomoc. Cítila jsem, jakoby mi skrze duši podával ruku, které jsem se chytla a najednou, jako bych se stala dítětem a nacházela jsem se v náručí milovaného rodiče. Bylo to jako by mě držel v náručí a utěšoval. Bylo to něco tak nádherného a slovy nepopsatelného, že jsem takhle chtěla zůstat navěky. Byl to pocit radosti, štěstí, Života – všechno najednou. A já věděla, že tam patřím, že mě tam čekají a od té doby jsem Ho nikdy nepustila.
Julie
Zdroj: Anastasia Novych: AllatRa; allatra.tv