Založ si blog

Panika a šok, co budu dělat.

Mám za sebou nesmírně zajímavé období nemoci, pochybností, nejistoty, deprese, naprosté nevýkonnosti a úzkostí. Které teda zatím ještě neskončilo, ale vnímám ho jinak.

Začalo to klasickým virem a pořádnou náloží nemoci. Bylo to náročné, ale trvalo to „jen týden“. Jenže pro člověka, co stonal pořádně naposledy před 30 lety (a kdoví jestli) to bylo a je nekonečné. Ona totiž pak, po tom týdnu, nepřišla úleva a návrat do běžného režimu, jak jsme zvyklí. Ale zjevilo se ochablé období ne-moci i po nemoci, které se střídalo s obdobími „zvládnu to“.  

Přišlo mnoho zkoušek, kdy se zcela vzdáš kontroly a důvěřuješ jiným a čekáš, že to vyřeší. A podnikneš věci, na které bys normálně nekývnul.
Období silného podvědomého strachu o život. Které ústí do drobných (a věřím, že u některých i větších) psychických problémů. Uvědomění si toho obrovského lpění a nepřipravenosti odejít.

….”Pořád nemám hotovo, pořád ještě to není dokončené, ještě nemůžu…” 

A tak se nám sype čas mezi prsty. Všimla sis, že se čas zrychlil? Objem hodiny je pořád stejný, ale pocitově je o 20% kratší. Jak rychle dojdeme na konec? Dřív, než čekáme. A vždycky je to moc brzo. 

Celou tu dobu pořád pochybuješ, jsi naprosto zapíchnutá v rozumu a hlavě. Pochybuješ o sobě, pořád přemíláš v hlavě co to je a co se teď děje;  studuješ, co bys měla ještě vědět. Vědět! Přijít tomu na kloub… Ale proč?

Většinu mé výkonnosti (i tak minimální) zabralo hledání informací. Díky Bohu za přátele, kteří se mnou trpělivě probírali věci těla, ale i věci ducha. Až mi to začalo docházet, z prvotní paniky jsem se vracela. Je to jako návrat z údolí nikoho.

Co bych asi dělala, kdyby to bylo něco vážnějšího? Přišlo mi to najednou docela legrační. Pak si uvědomíš, díky své přítelkyni, že je dobré poděkovat. Za všechno a ze srdce, protože i tohle přišlo pro můj další růst.

Začne ti to docházet. Investuješ sto procent své pozornosti do své nemoci a pěkně ji živíš. Stačilo jen pár procent pro to, abych zajistila tělo. A otočit se dovnitř a pokračovat ve své práci. Zcela jsem se nechala, jako to tele, odvést na porážku. Křečovitě se snažíš držet otěže svého života a necháváš se strhávat svým vědomím a jako blbeček jdeš za ním. A posloucháš ho na slovo. V tom, co ti tvrdí  – spojení přerušeno, zpátky to nepůjde… Panika a šok, co budu dělat.

Kdo na sobě pracuje, tak se asi usmívá, jsou to patrně školácké chyby prvňáka. No do této doby jsem byla skálopevně přesvědčená, že mě nic z mé cesty neodvede. Tak hele, tady to máš!

Včera jsem si hluboce uvědomila, že moje dveře nejsou zavřené z druhé strany, ale z té mé. Z té druhé stále trpělivě čekají natažené ruce a otevřená srdce. A taky to, že pokud se bojím a pochybuji, pak pochybuji o samém Bohu, jehož částečku mám v sobě. A že láska k němu je to, co vždycky zvítězí. A cesta domů je to nejdůležitější. Tělo je jen tělo, je to obal, který časem odložíme. Ale zůstává to, co je uvnitř. A na to je důležité nezapomínat. Stát se Živým. Hluboký klid se opět usadil v mém nitru a oprašuju si kolena a vstávám….

 Říkám si ale, jak se bude vážně stonat, nebo snad pak už odcházet těm, kdo neví, co je „tam“ čeká. Co přijde po smrti fyzického těla? A proč to přijde a kam se vrtneme. Ale hlavně, co udělat teď pro to, abychom došli domů? Kde pod těmi nánosy polopravd a výmyslů leží pravda? 22.5. 2021 proběhne celosvětová online konference, ve které získáš odpovědi na otázky, které tě trápí…

Ale pravda spočívá v tom, že pro Svět Duchovní je čas pozemského přebývání zde, časem nebytí, kde si člověk volí: Žít nebo umřít, dát se zlákat nebo se osvobodit.
Z pořadu: Vědomí a osobnost. Od předem mrtvého k věčně živému.

Babička musela umřít, aby mi to konečně došlo

22.05.2021

Že tady na světě nejsme jen tak a že smrtí vše nekončí jsem tak nějak tušila od dětství. I přes to, že nejsem z rodiny „ortodoxně věřících“ velmi silně jsem tak nějak sama od sebe věřila v Boha. Ale proč! To mě trápilo. Jaké to má celé smysl a jak to je doopravdy, co je za prvním rohem? Jak funguje reinkarnace a co se děje s dušemi, které se opravdu nechovají [...]

Niet malých či veľkých činov, sú len dobré a zlé.

13.05.2021

Náhody nebývajú. Všetko, čo sa nám deje, má svoj zmysel, stačí ho len uvidieť. Na skupinke sme sa s priateľmi rozprávali o tom, aký dôležitý nástroj na odhalenie práce nášho vedomia i systému je zapisovanie. Dali sme si úlohu, celý týždeň poctivo zapisovať myšlienky. Listujúc vo svojom denníku som si pozrela zápis zo dňa presne pred rokom… [...]

Nadčasová múdrosť pod rúškom tajomstva odhalená.

20.03.2021

Pamätáte sa na Malého princa? Antoine de Saint-Exupéry mu vložil do úst nadčasovú múdrosť. Zvolil si rozprávku, žáner, ktorý nikoho neurazí, no k vnímavým čitateľom donesie podstatu: „Tu je to moje tajomstvo, úplne prosté: správne vidíme iba srdcom, čo je dôležité, je očiam neviditeľné.“ Minule som otvorila Malého princa. Pri jeho listovaní som si [...]

Mária Kolíková

Podľa Kolíkovej je namieste diskutovať o skupinách ľudí, pre ktoré by bolo očkovanie povinné

24.06.2021 23:09

Líder strany Hlas-SD Pellegrini v diskusnej relácii Na hrane TV Joj zdôraznil, že Slovensko nie je diktátorský režim, aby prikazoval očkovanie.

Francúzsko koncert

Viac ako polovica opýtaných sa pre pandémiu na koncerty nechystá

24.06.2021 22:41

Vyplýva to z prieskumu agentúry Focus, ktorý dal vypracovať SOZA. Ľudia sa obávajú možnej nákazy, prekážajú im aj opatrenia.

čaputová

Prezidentka si uctila Pamätný deň obetí komunizmu na Slovensku

24.06.2021 22:04

Pri pamätníku na Jakubovom námestí v Bratislave sa poklonila tým, ktorí boli neprávom prenasledovaní, väznení a mučení za postoje, ktoré neboli v súlade s oficiálnou štátnou ideológiou.

tornádo trosky česko

Južnú Moravu zasiahlo tornádo, ničilo obce a zabíjalo. Bolo pár kilometrov od Holíča

24.06.2021 21:16, aktualizované: 25.06.2021 00:06

Záchranári na južnej Morave v spojitosti so silnými búrkami zaznamenali obete na životoch a až 150 zranených.

Štatistiky blogu

Počet článkov: 8
Celková čítanosť: 13476x
Priemerná čítanosť článkov: 1685x

Autor blogu