… práce s počítačem jí nejde. Je to díky tomu, že převážně se ve svém životě věnovala šití, tedy manuální práci, a počítače nechávala v pozadí. Mě to rozčiluje, protože když se někdo vydá na cestu podnikání, což moje žena udělala, dle mé představy by měla zvládat práci na počítači. Ale ona ji nezvládá. Mám z toho takový pocit, že když se v rámci její práce objeví nutnost použít počítač, tento úkol spadá na mě. První obrázek (vzpomínku), který se mi v hlavě vybaví, je situace, kdy jsme seděli asi před dvěma lety v obýváku a já jí tvrdil, že by se prostě s tím počítačem měla začít učit, ale nezačala.
Ze života jsem vypozoroval jedno. Mně lidi tolikrát říkali, jak a co mám dělat a neposlechl jsem je. Až přišlo na “lámání chleba”, tak jsem byl okolnostmi donucen změnit své chování a naučit se něco nového, což mi v následujícím životě i hodně pomohlo. A když jsem se to nenaučil, tak jsem na dané životní vývojové linii nepokračoval dál a odbočil jsem jiným směrem. A i to mně pomohlo, protože jsem zjistil, že jsem se zachoval hloupě.
Co tím chci říct. Pokud jste se rozhodli, že s někým vytvoříte manželský svazek, milujte ho. Láska ale není vzájemné sexování a užívání si. Láska je to, když milujete druhého člověka a chápete, že každý má určitý stupeň svého osobního poznání života a každý se na život dívá skrze svou optiku. Pokud Vás optika vašeho partnera rozčiluje, tak jako optika mé ženy rozčiluje mě, znamená to, že se za tím skrývá nějaká vaše zlá vlastnost. A je to tak. Svět je jedno velké zrcadlo, slyšeli jste už o tom?
Kupříkladu já jsem chtěl být úspěšný podnikatel. Už od malička jsem říkal tátovi, že budu finančním poradcem a budu investovat a starat se o své peníze. Když to táta slyšel, raději z místnosti odešel, aby mi nekazil sny. Po střední jsem nastoupil do zaměstnání a pak do druhého a pak k policii. A od té doby jsem tam zůstal. Sice jsem vystudoval vysokou školu a musím říci prestižní vysokou školu, dokonce obor ekonomie. Ale nikdy jsem neměl odvahu na to, abych změnil svou profesi. Bál jsem se, že neuspěji. Ale přitom jsem vždy principům podnikání, marketingu, pr, rozuměl, ale nikdy jsem to kvůli strachu neudělal.
Když moje žena začala podnikat, v hlavě se mi okamžitě vyrojilo spousty obrázků, jak by to správně měla dělat. Ale je to mé vědomí a má optika, má šablona, ne její. A když přišly hádky, včas jsem si uvědomil, že hádky jsou zejména díky mně, protože já si chci skrze ni plnit své sny a to je špatně. To pramení z touhy někoho ovládat, někým manipulovat a pyšnit se před druhými tím, že jsme dosáhli úspěchů, zejména v oblasti finanční, protože ta je nejvíce vážená v současném spotřebním světě. Ale je to špatně, v takových situací se vůči druhému projevuje naše špatná stránka, která je zabalena do jakoby dobrých úmyslů, ale pravda je jinde.
Takže vždy když manželka potřebuje pomoci s počítačem. Já svým obrázkům ve vědomí řeknu ne. Nechci vás, chci obrázky o pomoci mé ženě a ne o posouzení její inteligence. A víte, jak to dopadlo? No samozřejmě jsem se svým představami prohrál a manželku jsem posoudil a pak jsme se pohádali. On to totiž ten druhý cítí, když se před ním přetvařujete. Teprve až asi na pošesté jsem obrazy ve vědomí zahodil a jednal jsem s ní upřímně a otevřeně jsem ji pomohl. A vše v manželství jen vzkvétá.
Poznání pro mě bylo to, že láska je láska a obrázky v naší hlavě jsou jen obrázky. Láska je cit a obrázek zůstane jen obrázkem, nic víc to není. Pokud v rozhovoru se svým partnerem necítíte lásku, pak nejste upřímní.
Představte si, jak by skvétal náš svět, kdybychom místo peněz na první místo stavěli sebekontrolu a pomoc druhému. Pěstovali bychom upřímnost a zbavovali se nenávisti. To by jsme už dávno žili v Tvořivé společnosti. A tato společnost by se formovala pozitivním směrem. Protože láska je vždy pozitivní a rozvíjí jen to dobré v nás. My lidé bychom si vytvořili podmínky k rozvoji naší pozitivní složky a ty by nás pak stimulovali ještě k většímu rozkvětu. Není tohle cesta ze začarovaného kruhu? Co myslíte?
Celá debata | RSS tejto debaty